Jak to tak bývá, hezké věci končí, aby mohly začít nové, ještě hezčí. A tak pořád dokola. Jinak řečeno: “prostě kouzlo života.“

PPL výcvik téměř u konce. Bude se mi stýskat. Naskytla se trocha času usednout k počítači a sepsat zase pár řádků. První přezkoušení z navigačních letů nedopadlo příliš dobře, ale o tom jsem se již zmínil v předchozím článku. Pokus číslo dvě? Ten byl obzvlášť zajímavý. Ještě před odjezdem na letiště Sazená zvoní telefon a na displeji se objeví „Fly For Fun rezervace“! „Co mi chtějí? Počasí je přece dobrý ne?“ Zvedám telefon a… „Dobrý den Fly For Fun, u telefonu Mullerová, Pane Lněnička, můžu Vám ten let posunout o půl hodiny? Víte, ona na té Cessně upadla sedačka a náš mechanik to momentálně spravuje…“ „Co prosím?“ Nutno dodat, že to nebyl humor, ale skutečnost.

Tentokrát jsem nehodlal riskovat a let jsem naplánoval přes místa, které již dobře znám, abych snížil pravděpodobnost, že si dám třetí přezkoušení. Po necelých dvou hodinách letu se vracíme. Instruktor mě napínal jako kšandy. Už jsem to nevydržel a zeptal se sám. „Prošel jsem, nebo ne?“ „Nóóó, ale jo.“ Radostí jsem skákal až ke stropu. Nastal tedy okamžik zahájit samostatné navigační lety.

Let první!

Otevírám rezervační systém a co to? Moje oblíbená Cessna OK-FOR je zpět na Sazené a dokonce má úplně nový motor. Aha, tak proto tady tak dlouho nebyla. Celý nadšený klikám do příslušného políčka, abych si ihned Forka, než mi ho někdo vyfoukne, rezervoval. Než přišel instruktor, aby mi zkontroloval navigační přípravu, vydal jsem se směrem k hangáru udělat pozemní kontrolu a prohlédnout si ten nový motor. Doposud měl nalétáno asi 3 hodiny a nemusím tedy složitě líčit, jak se třpytil novotou. Motor prohlédnutý – tak ještě kontrola stavu množství oleje. Nebylo ho tam moc a proto jsem se rozhodl vyhledat mechanika , aby se na to podíval. Tak, to bychom také měli a honem zavřít servisní otvor, než tady něco rozbiju. Vrátil jsem se na briefing, nechal si zkontrolovat přípravu a potvrdit zápisník k samostatnému letu. Vše probíhalo podle plánu a nic nebránilo vzít papíry a vydat se k letadlu. Kontrola hotová, takže rovnou do kabiny a rychle to natočit, abych mohl začít topit, jelikož venku bylo něco pod nulou. Udělal jsem motorovou zkoušku a odhodlán jsem vstoupil na 33, abych provedl start. Jakmile jsem se odlepil od dráhy a zabrzdil podvozek (a tím eliminoval nežádoucí zvuky), zpozoroval jsem, protože něco nebylo tak, jak bych očekával. Ten motor! Sakra, že by nefungoval karburátor a zamrzl při pojíždění nebo….? Napadalo mě mnoho důvodů, které by mohly zapříčinit ten divný zvuk a vibrace. Zběžně jsem prošel přístroje a nic – prostě v normě!

Položil jsem si otázku: „Mám se vrátit a provést start s instruktorem, abych měl srdíčko na místě, že vše je v pořádku, nebo pokračovat? Vzhledem k tomu, že moje trasa vedla přes Slaný, rozhodl jsem se pokračovat, protože letiště ve Slaném je vzdálené asi 8 minut letu. Kdyby něco, přistanu snad tam. Každý, kdo si přečte tento článek si zřejmě bude ťukat na čelo a bude říkat: „To je magor, já bych se vrátil“ Vězte, že na zemi se to říká trochu jinak než ve vzduchu. Jak se vzápětí ukázalo, mé obavy byly přehnané. Jen jsem byl doposud zvyklý na staré ochozené motory a najednou je tam nový, který se chová trochu jinak… Celý tento výlet mi dal mnoho zkušeností a další 1:50 do zápisníku.

Let druhý

Zrána mlhy a pak zase pro změnu vichr. A co na to instruktor? „Na navigační to dneska není!“ Nevzdávám se: „A co okruhy s bočákem?“ „Tak jo, ale opatrně. Docela to funí a má to zesilovat“

Když už nic, tak aspoň okruhy. Nakonec musím uznat, že trénink startů a přistání s bočním větrem mi dal mnohem víc než navigační let.

– Michal Lněnička –