Krásné, ale trochu inverzní odpoledne s teplotou -17. Sedím na briefingu a dopisuji svůj poslední výcvikový let a ani si neuvědomuji, že je konec. Času do příjezdu mého letištního dopravce bylo na zmar a tak hledím do prázdna skrz omrzlé okno a upadám do myšlenek. Dostavuje se euforie a nebudu tajit, že se v koutcích očí objevily náznaky slziček. V počátcích mého působení v aeroklubu jsem na motoráře vzhlížel jako na lidi s licencí, které já nemohu nikdy dosáhnout, a náhle se opak se stává pravdou. Touha, to je to správné slovo, díky němuž jsem získal licenci PPL. Druhým a neméně důležitým předpokladem jsou samozřejmě finance, za které vděčím rodině.