začnou se dít věci. Blíží se termín otevření Leteckého muzea Metoděje Vlacha, a tak i když úklid v hangáru byl vždycky jarní záležitost, sešli jsme se v dnešním chladném dni a trochu „vyvětrali“ křídla. Tři z našich velmi oblíbených strojů (VT-116 Orlík, Z-126 a M-17) jsme vypravili na cestu právě do muzea. Zdá se to škoda, ale v tomhle muzeu nemusí zůstat jen statickými exponáty. Jak to probíhalo je zachyceno na pár fotkách.
Jelikož je „sedmnáctka“moje srdeční záležitost,chtěl bych poděkovat všem podílejícím se na svěšení,očistě a složení tohoto stroje. Díky za vynaložení fyz. i psych. sil a umožnění vzpomínek na skvělé instruktory B.Lipenskýho a Fr.Knespla.
Tondo, zapomněl jsi na toho hlavního Ing. Radko Nejdla a pro upřesnění pokud vím, Franta nikdy nebyl instruktorem na M17
Jj,ale Radek žije a nedávno se byl na letišti podívat a Fandu jsem vzpomínal,jako plachtařského instruktora a „zarytého 17káře“…
… mimochodem: Pamětníci,nevíte,kdo sedí na pravé sedačce vedle Radka Nejdla na úvodní černobílé fotce?
Tondo, hádej můžeš dvakrát. Fotka je z doby kdy jsme čekali na schválení přeškolení od SLI.
Jednalo se o pět lidí protože M17 byla provozována v kategorii experimentál. Neidl, Lipenský, Knespl, moje maličkost a tuším, že Bogner, ale tím si nejsem jist.
Jirko,podle nápovědy bys to měl být ty (na Slávka moc vlasů,na Bogase málo fousů a na Fandu malá postava) Ovšem nejsi si moc podobný a hlavně – proč sedíš na pravé sedačce? Obvykle tam seděl Radkův spolucestující, jako na této fotce…
Tondo,
v té době jsem měl průkaz v úschově u soudruha Kdéra bylo to po srážce s blbcem na Sazené.
Létali jsme tam opravovat M-17 4900. To víš, v té době jsem měl ještě více vlasů a více ideálů.
Dnes už nemám ani vlasy ani ideály.